AUTORSKÉ PRÁVO A FOTOGRAFIE NA INTERNETU
Zdroj: ATS Consulting® je vydavatelem internetového časopisu www.eprofil.cz,
Autor: Vlastimil Volek, mezinárodní advokátní kancelář PwC Legal
Dnes je mezi uživateli běžnou praxí stáhnout fotografii z internetu a použít ji na vlastním webu bez souhlasu původního autora. Fotografie stejně jako ostatní tvůrčí díla (literární dílo, hudební dílo apod.) považováno za autorské dílo a váže se k němu skupina práv, které náleží jejímu autorovi.
Koncepce autorského práva k fotografiím
Autorská práva k fotografii vznikají autorovi dnem vytvoření fotografie a můžeme je rozdělit na osobnostní právo a majetkové právo. Osobnostní právo zůstává autorovi navždy a nelze se jej vzdát, oproti tomu majetkové právo k fotografii lze za úplaty poskytnout jakékoliv třetí osobě. Za situace kdy autor vytvoří fotografii v rámci svých zaměstnaneckých povinností, náleží majetková práva zaměstnavateli a všem jeho právním nástupcům. V takovém případě se pak majetková práva mohou vrátit autorovi/zaměstnanci až v případě zániku zaměstnavatele bez právního nástupce či na základě vzájemné dohody.
Výjimkou použití fotografie bez souhlasu autora je pak užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu tj. fotografie lze bez souhlasu autora použít pro nekomerční účely. Lze tedy konstatovat, že protizákonným je použití fotografie v případě, že je zároveň použita bez souhlasu autora a nikoliv pro osobní potřebu. Za komerční tj. neosobní použití se dá považovat např. umístění předmětné fotografie na reklamní materiály, web firemních stránek společnosti nebo například na plakáty lákající ke společenské akci. Na druhou stranu za nekomerční použití se považuje například pozadí pracovní plochy na osobním počítači či jako součást pozvánky na rodinnou akci. V neposlední řadě je nutné připomenout, že uvedením autora či zdroje odkud fotografie pochází, se třetí osoba nijak nezbavuje sví odpovědnosti za porušení práv autora. Také značka © („copyright“) nemá na existenci autorského práva žádný vliv.
Souhlas autora pak není nutné získat v případě, že uživatel je sám autorem či pokud příslušné webové stránky obsahují přímo autorův souhlas. Zde je pak nutné posoudit formu souhlasu a její důvěryhodnost. V rámci udělení souhlasu je také nutné připomenout případ mnohosti držitelů autorských práv k jedné fotografii, kdy je nutné získat souhlas od všech spoluautorů či situaci, kdy majetková práva drží další třetí osoba, na kterou autor svá majetková práva postoupil. Konečně nelze také zapomenout na část osobnostních práv autora. České zákony totiž dávají autorovi výsostné právo být u fotografie uveden jmenovitě jakožto její autor.
Jednoduše řečeno, většina fotografií je s velkou pravděpodobností chráněna autorskými právy. To znamená, že bude-li uživatel chtít určitou fotografii zkopírovat nebo ji sdílet na internetu pro komerční účely, bude obvykle potřebovat souhlas majitele (či majitelů) autorských práv. Pokud tento neobdrží tak se vystavuje rizikům uvedeným níže.
Licence a důsledky porušení autorských práv k fotografiím
Pokud dojde k porušení autorských práv k fotografiím, existuje několik možností, jak se může autor domáhat svých práv. Jedním z prvních a také nejmírnějších korků je požádat neoprávněného uživatele, aby si od autora zakoupil licenci. Licence k fotografii pak může být udělena formou výhradní licence či nevýhradní licence. Výhradní licence opravňuje fotografii užívat jen a pouze uživateli, kterému byla licence poskytnuta. Naopak nevýhradní licence je opakem, kdy majitel licence sice fotografii používat může, nicméně autor je takovou licenci poskytnout i dalším subjektům. Samozřejmě není vyloučeno nastavit v rámci licence také další parametry či omezení. Příkladem může být například licence, která bude uživateli fotografie povolovat pouze natisknout fotografii na určitý počet a druh reklamních materiálů nebo pouze k prezentaci na webových stránkách společnosti.
Pokud z jakéhokoliv důvodu nedojde k udělení licence, je autor oprávněn učinit příslušné právní kroky tj. pomocí občanskoprávní žaloby se domáhat svých nároků u soudu. V takovém případě je soud za předpokladu, že bude prokázáno neoprávněné užití autorského díla, oprávněn de facto „doměřit“ neoprávněnému uživateli licenční poplatek formou vydání bezdůvodného obohacení a náhrady majetkové újmy, která byla autorovi způsobena. Samozřejmostí pak bude neoprávněnému uživateli uložena povinnost uhradit žalobci náklady soudního řízení a povinnost odstranění následků zásahu do autorského práva autora tj. zejména stažení předmětné fotografie z internetu. Navazujícími a v praxi méně častými právy, kterých se autor může v souvislosti s výše uvedeným domáhat, pak jsou například uveřejnění rozsudku na náklady neoprávněného uživatele, právo na přiměřené zadostiučinění, sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, tzn. jakým způsobem a kde byla fotografie užita.
Nad rámec výše uvedeného je také nutné připomenout, že kromě autora osobou může být i osoba, která je na fotografii zobrazena, pokud ke komerčnímu šíření své podobizny nedala souhlas. Dokonce to mohou být i vlastníci zobrazených architektonických či uměleckých děl, pokud by význam zobrazeného díla zásadní např. v reklamních materiálech na internetu.
Lze tedy konstatovat, že každý kdo užívá fotografie v rámci své internetové prezentace, by si měl ověřit, zda k daným fotografiím a komerčnímu způsobu užití má odpovídající oprávnění v rámci autorského práva (např. licence). Bez tohoto oprávnění musí být srozuměn se skutečností, že oprávněné osoby, které k fotografiím vykonávají autorská majetková či osobnostní práva mohou uplatňovat své nároky soudní cestou.
